6x Mistr ČR a ČSFR, 5x vítěz ČP

V Brně vyrůstají hráčky na vysoké úrovni

Erik1

V Králově Poli vede dorostovou složku a současně je hlavním trenérem elitního družstva juniorek. Se svými týmy si v posledních letech pravidelně sahá na mistrovské tituly a má mnohaleté zkušenosti s trénováním mládežnických reprezentací. Sečteno podtrženo, Erik Nezhoda svou profesi zastává opravdu svědomitě a profesionálně, a tak není divu, že si dvakrát po sobě odnesl nejvyšší ocenění z Volejbalisty roku – i letos byl totiž v této anketě vyhlášen nejlepším trenérem dívek. „Všechno, co se v mém volejbalovém životě děje, se děje podstatně dřív, než jsem očekával. Úspěchů si vážím o to víc,“ říká Erik.

 

V Králově Poli se veliký důraz klade na mládež. Vznikl tu projekt volejbalové akademie, kterou vedeš?

Ano, to je pravda. Vychází to z koncepční činnosti našeho prezidenta Richarda Wiesnera, protože to je člověk, který na mládež uvolňuje významnou část peněz. Naší filozofií je, aby naše svěřenkyně dorostly do týmu žen, tam si odpracovaly zhruba tři roky a následně zamířily do seniorské reprezentace, případně do zahraničí.

Co všechno obnáší vedení dorostové složky KP Brna?

Vedení se týká zejména hráček, které studují na Sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka. Mám pod kontrolou jejich sportovní i sociální růst.

Jakými úspěchy se královopolská mládež za poslední roky může pyšnit?

Od roku 2014 máme vždy jeden titul mistrů České republiky v některé kategorii. V posledních třech sezónách to byly tituly z extraligy juniorek, na kterou se soustředíme nejvíc. Výchovu hráček v Brně vnímáme jako tří až čtyřletý cyklus. Hráčka by měla být na konci tohoto cyklu nejlepší, měla by dorůst do role mistryň a co nejlépe pak překročit práh mezi juniorkami a ženami.

Není už to pro hlavního trenéra trošku rutina získávat tituly takhle po sobě?

To ani náhodou, je to přesně naopak. Je zásadní, že jsme těmito třemi tituly v podstatě provedli tři generace hráček. Ten první získal ročník 1998, který byl v Brně na opravdu vysoké úrovni – k nim patří současná členka A-týmu i reprezentace žen Gabriela Kopáčová. Do dalšího titulu už se promítly hráčky ročníku 1999, což je třeba Jitka Vaďurová. A ten poslední juniorský titul je o mladých hráčkách, protože jejich průměrný věk kolem 17 let byl skoro až šokem – že se holkám v takto mladém věku podařilo juniorské zlato získat.  Znovu to ukazuje na to, že v Brně opravdu vyrůstají hráčky na vysoké úrovni.

Jaké cíle si teď kladete?

Nastavili jsme nový cíl, a tím je první liga žen. Nebudeme mít v plánu postoupit až do extraligy žen, chceme naše holky konfrontovat s takovou soutěží, která je něčemu naučí, a ve které nebudou jezdit k utkáním jenom s tím, že jsou nejlepší. Teď budou muset v zápasech bojovat až do posledního míče.

Na svém kontě máš řadu úspěchů i ocenění, co pro Tebe znamenají?

Věřil jsem a věřím, že se mi podaří dorůstat velkým volejbalovým osobnostem. Úspěchů si vážím, ale jsou neodmyslitelně spojeny s hráčkami v Brně a s filozofií našeho klubu. Ocenění ve Volejbalistovi roku pro mě znamená hrozně moc, ale na druhé straně jsem letos poznal spoustu trenérů, kteří by si tuhle cenu zasloužili stejně, protože v mládežnickém volejbalu se úspěchy nedají měřit úplně férově.

Jak moc náročné bylo skloubit práci v Králově Poli s rolí reprezentačního kouče?

Tři roky mého působení u reprezentace byly opravdu strašně intenzivní, opustili jsme po trénincích klub a vtrhli jsme rovnýma nohama do mnoha hodin cyklů reprezentace. Nicméně je nutné připomenout, že jsme s reprezentací úspěšní nebyli, a to z řady důvodů. Reprezentace ročníku 2000 skončila obrovsky mladinká. Teď se těším, že se všechno trochu zklidní, a že budeme důsledně pracovat na tom, co považujeme za nejdůležitější pro KP Brno.

Máš nějaký tajný volejbalový sen?

Volejbalové sny jsou a v tuhle chvíli jsou spojené s Brnem. Chceme být nejlepší, a to v tom smyslu, aby naše práce měla přesah do budoucnosti, a aby naše úspěchy nebyly spojené jenom s tím, že máme na hřišti šest nejlepších hráček. Pro mě je důležité, aby holky, které si projdou mládeží a ženami, tvořily páteř seniorské reprezentace a případně byly platné i v zahraničí.

Co bylo nejsilnějším momentem Tvé kariéry?

Mohl by to být každý z vyhraných titulů, na druhou stranu já hrozně rád vzpomínám na hráčky, které se projevily jako osobnosti, a které i ve mně, jako v trenérovi, zanechaly něco pozitivního a něčím mě rozvinuly. Tyto chvíle si připomínám, když tyhle holky vidím hrát v našem Áčku nebo v národním týmu.

 

Barbora Mertová

Foto: Ondřej Driml

 
 
 

 

 


facebook kalendar YouTube prispevky nabor nabor luzanky


Twitter