6x Mistr ČR a ČSFR, 5x vítěz ČP

Juniorská cesta za čtvrtým zlatem...

Juniorky2019

Královopolské juniorky si i letos sáhly na nejcennější kov, a sezónu tak zakončily čtvtý rok po sobě vítězstvím v extralize. Jak se jejich cesta za zlatým snem rodila? Které momenty byly krizové? A jak moc byl tým vnitřně semknutý? Popisují postupně Gabriela Fialová, Květa Grabovská, Silvie Stráská a Kateřina Kuníková. Všechny na závěr navíc touto cestou posílají svůj osobní vzkaz hlavnímu trenérovi Eriku Nezhodovi.

 

 

 

Gabriela Fialová, smečařka

Gabčo, jak jste se popasovaly s letošní sezónou, ve které jste bojovaly ve dvou soutěžích?

Naše sezóna probíhala v rámci možností poklidně, bez žádné velké krize uvnitř týmu. Bylo to spíše psychicky náročné, díky přídavku první ligy žen, takže jsme si moc neoddychly. A také teď ke konci sezóny se poněkud zvýšil počet zraněných hráček, naštěstí se některé stihly vrátit do finálového turnaje.

Který moment byl z Tvého pohledu nejtěžší a naopak?

Nejtěžším okamžikem bylo zranění Natky Wilkové při zápase na Olympu. V takovém momentě ten zápas vyhraje tým jedině pro ni a ještě nás to víc semklo. Vítězné okamžiky je těžké posoudit, které byly ty největší. Přijde mi, že jsme vychovávány tak se soutěživým duchem, že i hry při rozcvičce pro nás něco znamenají a neodflákneme to. Trenéři to mohou poznat díky našemu, někdy až přehnanému, řevu :). Ale tento duch, který je v nás pěstován, se potom ukáže ve hře, při těžkých koncovkách... Takže každé malé vítězství, ale i prohry a zkušenosti, to vše se nakonec sečetlo, a díky tomu všemu odmakanému jsme dosáhly vytouženého titulu.

 

Květa Grabovská, nahrávačka

Květko, s čím jste odjížděly na finálový turnaj, měly jste obavy nebo jste si věřily?

Nemyslím si, že jsme se tohoto turnaje nějak obávaly, měly jsme za sebou kvalitní zápasy z první ligy žen, které nám daly zkušenosti, a málo co nás na turnaji překvapilo.

Ty už jsi získala titul s juniorkami i loni, byla to před finále výhoda?

Ano, většina z nás už zlato vyhrála i minulý rok, takže letos jsme přesně věděly, do čeho jdeme, a byly jsme klidnější. O to víc jsme se také těšily na nejdůležitější zápasy v sezóně.

 

Silve Stráská, blokařka

Síso, jak probíhala utkání v základní skupině během finálového turnaje?

Měly jsme celkem štěstí, že jsme do základní skupiny dostaly týmy, s kterými jsme odehrály více zápasů, protože byly také z moravské části. Naše skupina mi navíc přišla o dost lehčí, než ta druhá. Vítězství byla celkem jednoduchá a zápasy jsme braly spíše jako další trénink na semifinále a na finále. Ze Šternberka jsme měly trochu obavy, z toho kdo přijede, ale ty už u rozcvičky zmizely.

Během zápasů v základní skupině jste si stihly odskočit v Liberci na Kometu, bylo to pro Vás v tu chvíli nějak motivační?

Ano, naše hokejová vsuvka nás namotivovala mimo jiné k tomu, abychom vymyslely nové pokřiky a rodiče a fanoušky je naučily jako písničku, kterou zpívali během každého timu a na konci zápasu :-)

 

Kateřina Kuníková, univerzálka

Kačko, semifinále a finále určitě nebylo jednoduché?

Pro mě bylo semifinále i finále osobně o hodně těžší psychicky než fyzicky. Před semifinále jsem byla strašně nervózní a ani jsem nemusela být, protože jsme byly skvěle přípravené a stačilo ukázat jen to nejlepší, a to jsme předvedly. Nejtěžší moment byl, když jsme ve druhém setu semifinále prohrávaly asi o 8 bodů v koncovce, a přitom to nakonec pro nás bylo to nejlepší, protože jsme skóre dokázaly dotáhnout a set vyhrát. To nám všem zas ukázalo, že se nikdy nevzdáváme, a že zvládáme otočit i strašně těžké chvilky.

Finále bylo těžší, protože Liberec byl na nás byl skvěle připravený, vždycky na začátku setu vyhrávál a my musely dotahovat. Myslím si, že v obou případech nám hodně pomohla Ela Koulisiani na podání, jak v semifinále, tak v posledním setu finále.

Tvé vítězné pocity? A jak moc jste slavily?

Vítězné pocity byly smíšené. Zaprvé já jsem byla strašně šťastná, že jsme to dokázaly a obhájily znovu titul. Zadruhé to bylo krásné ukončení naší sezóny. Zatřetí to ale bylo i smutné, protože jsme se tak rozloučily s Gabčou, která odchází hrát do Ameriky. Oslavily jsme to podle mě tak, jak jsme měly. Byly jsme spolu, povídaly, tancovaly, zpívaly a to bylo to nejlepší.

 

Co holky vzkazují Eriku Nezhodovi?

Gabča: Erik mě nenaučil jen pinkat do balónu, ale také spoustu morálních zásad a věcí důležitých do života. Někdy to byly opravdu krušné chvíle. Přišlo nám, že my se učíme od něj jako od trenéra, ale on se od nás také učí. Takže bylo důležité, jak jsme navzájem reagovali a ovlivňovali i jeho, pro práci směrem k další generaci... Takže díky za čtyři roky spolupráce, trenére!

Květka: Gratuluji k titulu trénere a děkujeme. PS: Láhve na pití jsou Vám vděčné, že jste letos žádnou při zápase nerozbil.

Sísa: Eríkovi děkuji za sezónu a posílám pozdravy z Karibiku.

Kačka: Panu trenérovi bych chtěla poděkovat za sezónu a chtěla bych mu říct, že si vážím toho, co pro nás dělá, i když to mnohdy nedáváme najevo. Nemá to s námi vždycky jednoduché.

 

Barbora Mertová

Foto: Ondřej Driml

 

 

 
 
 

 

 


facebook kalendar YouTube prispevky nabor nabor luzanky


Nejbližší domácí utkání A-týmu

Nenalezeny žádné události

Twitter