Za sebou má první sezónu v Králově Poli, do které vstupoval s vědomím, že nebude jednoduchá – dirigoval totiž druhý nejmladší tým extraligy, navíc se spoustou nových tváří. Cíl Ivana Pelikána, hlavního kouče KP, byl ale před startem nejvyšší volejbalové soutěže žen jasný: dostat se mezi osmičku nejlepších, a postoupit tak do play off. To se nepovedlo – těsněji už snad ale závěrečná fáze soutěže KáPéčku uniknout nemohla. Rozdíl mezi pátým a devátým místem, na kterém KP skončilo, byl totiž pouze dvoubodový.

Jak hodnotíš uplynulou sezónu?

Hodnotit se dá minimálně ze dvou úhlu pohledu. Co se týká celkového umístění, spokojení být bohužel úplně nemůžeme, protože jsme nakonec skončili devátí, a nedostali jsme tak se do play off. Na druhou stranu ale v závěru základní části převládalo u spousty z nás zklamání, protože jsme se po většinu soutěže pohybovali, možná až překvapivě, na pozicích, které postup mezi nejlepší osmičku zaručovaly. O všem se rozhodovalo až v posledních třech zápasech základní části soutěže a my jsme bohužel dva z nich nezvládli. Úplně poslední duel se Šternberkem jsme sice vyhráli 3:0, vítěznou radost ale nakonec nahradil obrovský smutek. Do play off proklouzla Olomouc, která měla stejný počet bodů jako my, stejný počet výher i poměr vyhraných a prohraných setů. Měla ale lepší poměr uhraných míčů, a to nakonec rozhodlo o tom, že se do play off dostala právě ona. Stejný počet bodů jako my a Olomouc navíc měla ještě Ostrava – takže jsme na tom byli bodově stejně, jako sedmý tým extraligy. A od pátého místa nás dělily jenom dva body. O to větší smutek zavládl na Vodovce po závěrečné výhře nad Šternberkem. Soutěž byla letos extrémně vyrovnaná a rozhodly detaily, zdravotní stav, forma i zkušenosti.

Tvůj tým v sezóně řadu zápasů vyhrál, měl ale i spoustu herních výkyvů.

Je to tak. Když se ohlédnu zpět, sezóna se dá asi nejlépe zhodnotit dvěma slovy: nevyrovnanost výkonů. Brali jsme body favoritům jako byl Liberec, Prostějov, Přerov nebo Olomouc, ale v zápasech s týmy naší úrovně jsme neuspěli dostatečně. Spoustu duelů jsme nezvládli hlavně mentálně. Určitě to souvisí s tím, že jsme měli druhý nejmladší kádr soutěže – 11 hráček bylo ještě v juniorském věku. To ale neomlouvá fakt, že jsme měli zejména závěr základní části extraligy zvládnout lépe. Náš herní výkon i přesto v průběhu soutěže rostl.

Co se týká jednotlivých hráček – kdo stojí za vyzdvihnutí?

Na to připravuji podrobnou analýzu za pomoci statistik a vše bude předmětem interního hodnocení. Musím ovšem přihlédnout k faktu, s jakým cílem náš tým vstupoval do soutěže. Cílem byl výkonnostní progres hráček a následně celého týmu, se snahou o co nejlepší celkové umístění i postup do play off. Na klíčových postech přihrávajících smečařek i „účka“ hrály hráčky ve věku 19–20 let. Bezesporu obstála devatenáctiletá univerzálka Nina Dreisigová, která byla nejvíce bodující hráčkou základní části celé soutěže! To je vynikající výkon. Celý náš tým se nejvíc opíral právě o „její body“. Na postu libera byla velkým přínosem Ema Magdinová a za zmínku stojí i nahrávačka Greta Martinelli. Individuální výkonnostní progres ale zaznamenala úplně každá naše hráčka, což mě moc těší. K úspěchu nám chybělo víc uhraných bodů i stabilita výkonů našich smečařek. V určitých fázích soutěže jsme cítili, že nám chybí zkušenost – především v zápasech, ve kterých jsme očekávali body. Klub chtěl v lednu přivést další posilu na post smečařky, podobně jako většina naší přímé konkurence, nakonec jsme se ale rozhodli, že budeme držet dlouholetou koncepci KáPéčka a dáme i po novém roce prostor mladým hráčkám.

Byl jsi spokojený s přístupem hráček k tréninkům?

Předně musím říct, že tréninkové podmínky jsou v Kápečku výborné. Dobrou práci odvedl kondiční trenér Aleš Trubinoha a s asistentem Honzou Moravčíkem jsme vedli volejbalovou část tréninků. Po celou sezónu byly hlavní náplní tréninkového mikrocyklu individuální herní činnosti, což odpovídalo věkovému složení našeho týmu. Hodně jsme se věnovali technice a holky to přijaly za své. Na přístup hráček si rozhodně stěžovat nemůžu. Vše fungovalo profesionálně, navzdory tak mladému věku hráček. Pravdou je, že nám v herních trénincích chyběly dvě vyrovnané šestky, které by rychleji posunovaly herní výkonnost celého družstva.

Co uplynulá sezóna dala tobě osobně?

Spoustu věcí. Poznal jsem nové prostředí a fajn a motivované lidi s profesionálním přístupem k práci. Rád pracuji pod tlakem, potřebuji ale mít na přípravu dobré podmínky. A to všechno jsem v KP měl. Zdejší klubová struktura je poměrně složitá, vše má ale své místo a každý se snaží naplnit, za co je zodpovědný. Nejprve jsem se tedy musel ve všem zorientovat a prosadit si svůj záměr. To se doufám povedlo. Určitě nelituji toho, že jsem si v KáPéčku vyzkoušel zase jiný styl práce.

Barbora Mertová

Foto: Ivo Stejskal