Pocházíte z Břeclavi, proč jste se rozhodla hrát zrovna volejbal?
K volejbalu jsem se dostala náhodou. V Břeclavi jsem chodila na základní škole do sportovní třídy. Mojí třídní učitelkou byla Ivona Lamrová-Pospíšilová, která trénovala na škole volejbalovou přípravku. Přihlásila jsem se do ní a později si mě všimla trenérka Vladana Šedá a vybrala si mě do svého týmu Lokomotiva Břeclav.     

Co Vás přivedlo do Brna?
Postupem času jsem se dostala do výběru jihomoravského Krajského centra mládeže ročníku 1996. S ním jsme jely hrát na Olympiádu dětí a mládeže do Olomouce a po téhle akci mě oslovil brněnský trenér Zdeněk Janoušek, hlavní trenér juniorek. Z Břeclavi jsem tak šla rovnou do týmu extraligových juniorek a další dvě sezóny jsem hrála za SG Brno. První rok pod vedením trenéra Ondřeje Marka – současně i hlavního trenéra juniorské reprezentace.  Díky němu jsem se vlastně i dostala k národnímu týmu. Druhý rok nás vedl kouč Marek Meriač.

Dnes jste stabilní oporou Králova Pole, kde nastupujete na postu blokařky. Hrála jste ale i jako univerzálka, proč ta změna?
S pozicí blokařky jsem spokojená, myslím si, že mám teď větší šanci se prosadit než jako univerzálka. Změna přišla, když jsme ještě v SG Brno měli nedostatek blokařek, tak jsme se domluvili s trenérem Meriačem, že to zkusíme.

Jste už stálou členkou reprezentačních výběrů – kdy jste hrála v reprezentaci poprvé a čím vším jste s národním družstvem prošla?
Poprvé jsem si s národním týmem zahrála v kvalifikaci na Mistrovství Evropy juniorek v Holandsku. Podařilo se nám tehdy na mistrovství postoupit z prvního místa a v Estonsku, kde se pak hrálo, jsme loni skončily na šestém místě. Letos v lednu jsem se zúčastnila kvalifikace na Mistrovství světa juniorek, která se hrála v Tišnově. Podařilo se nám opět postoupit z prvního místa do druhé fáze kvalifikace do Srbska, tam už jsme ale přímý postup bohužel nevybojovaly.

Studujete na Sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka – je těžké skloubit školu, tréninky a zápasy?
Určitě to není jednoduché. Nemáme moc prostoru na učení a je toho čím dál víc. Hlavně teď, když mám na krku maturitu. Tréninky máme dlouhé a vracíme se pozdě domů, naše soutěž se navíc hraje vždycky ve čtvrtek a sobotu. Naštěstí jsou učitelé tolerantní a dá se s nimi domluvit, co se týče testů a zkoušení. Samozřejmě ale záleží na každé z nás, jak se k tomu postaví.

Máte už za sebou zápasy se všemi soupeři v extralize – kdo byl z Vašeho pohledu zatím nejtěžší?
Myslím si, že nejtěžší zápas byl zatím ten poslední s Olomoucí, nepustila nás vůbec k ničemu. S ostatními silnými týmy, jako je třeba Prostějov, jsme alespoň držely krok. Bohužel nám zatím chybí větší koncentrace, zápasy probíhají dost ve vlnách a my je potřebujeme více usměrňovat na naši stranu.

Už příští týden Vás čeká utkání s Bukureští v Challenge Cupu, do kterého jste sestoupily z Poháru CEV. Jak zatím hodnotíte Vaši pouť pohárovou Evropou?
Upřímně jsem čekala, že v Bělehradu předvedeme lepší výkon, ale náš soupeř hrál opravdu výborně a my jsme se měly problém k čemukoli dostat. Určitě jsme se ale z obou zápasů se Srbskem poučily a v Bukurešti se budeme snažit předvést co nejlepší výkon. Je to pro nás další výzva.