6x Mistr ČR a ČSFR, 5x vítěz ČP

Z kapitánky manažerkou aneb nová role Míši Doležalové

MisaDolezalova3

Celoroční dřina, odpovědnost za tým jako kapitán, lepší i horší zápasy a vypjaté play off okořeněné medailí. To vše má letos za sebou Michaela Doležalová. Bronzovou medaili ale oslavovala s vědomím, že ji v příští sezóně čeká úplně nová životní etapa - její aktivní hráčskou kariéru totiž ukončil právě vítězný zápas o třetí místo s Ostravou. S KP Brno se však neloučí, bude zde zastávat roli marketingové manažerky, a tak o svůj volejbal rozhodně nepřijde. „Myslím, že jsem zažila pravý hollywoodský happyend, a jsem ráda, že jsem odešla se vztyčenou hlavou," usmívá se Míša.

 

Co se po zisku bronzové medaile v Tvém životě změnilo?

Pro mě se zatím nic nezměnilo, jako každoročně mám v létě pauzu, takže se tradičně vyhýbám jakémukoli kontaktu s míčem a opaluji se. Konečně jsem dorostla do jógy (zdravím Niky Pffeiferovou, která mě pořád chválí, takže mě to baví). Potřebovala jsem zpomalit a koncentrovat se chvíli jen na sebe, vybalancovat můj vnitřní svět. Poslední dva měsíce byly vyčerpávající. Učím se bruslit, v zimě plánuji lyžovat, protože už trenérovi bude jedno, jestli se jako manažerka někde rozbiju. Absolvovala jsem přijímačky na MU, mám komín koupených knih, které chci přečíst, čeká mě Barcelona, Francie, Stockholm, Berlín a Budapešť. Zatím to prázdno zvládám zaplnit. Život je o emocích a já se teď učím milovat něco jiného než volejbal. Myslím, že budu cítit motýly v břiše, až když budu sledovat zápasy jen z tribuny jako divák.

Rozloučení s Tvou kariérou ale nemohlo dopadnout lépe - závěr sezóny byl neskutečně euforický a zisk bronzu je pro Tebe spíš zlatou než bronzovou tečkou?

Myslím, že jsem zažila pravý hollywoodský happyend, a jsem ráda, že jsem odešla se vztyčenou hlavou. Nerada bych na hřišti vypadala jako dva dny před smrtí. Letos se víc než jindy potvrdilo, že je nejdůležitější vyhrát poslední zápas, na průběh roku se nikdo neptá. Vlastně máme sezónu orámovanou dvěma výhrami v Ostravě.

Co se Ti nejvíc vrylo do paměti během celé Tvé profesionální dráhy?

Člověk si vždycky nejlépe pamatuje ty vyhrocené, emočně náročné situace. Ať už to jsou výhry nebo prohry. Moje kariéra začala evropským juniorským titulem, což byl pro 16ti leté dítě velký kotrmelec. Senzační stříbro se Slavií, ke kterému nás dovedl Jirka Zach, mě zase poslalo do Francie. Tam bychom se asi dostaly k těm kuriózním vzpomínkám, protože začneš kvůli ligovým a evropským pohárům cestovat a každý, kdo často lítá, ví, jak to chodí, když nestihneš přestup, když kvůli počasí nemůžete přistát, když Ti pod TGV skočí sebevrah, když si Tě po zápase v Rusku chce vzít osmdesátiletý delegát atd.

S volejbalem ale nekončíš - jenom se posouváš do trošku jiné role, zůstáváš navíc v KP Brno. Jaká je Tvoje nová pozice v klubu?

Konečně mám správné odůvodnění pro mé kompulzivní nákupy bot, šatů a kabelek :-) Od 1. května oficiálně jednám za klub se sponzory a potenciálními partnery a chceme samozřejmě navázat spolupráci i s ostatními brněnskými týmy. Budeme se snažit  klub co nejvíce zviditelnit, aby byl atraktivní jak pro zasvěcené diváky, tak i pro laickou veřejnost a obzvlášť pro děti.

Ti nejmenší jsou pro mě celkově velké téma. Ne každý se dostane až na vrchol, ale i kdyby 11 ze 12 dětí mělo nakonec hrát volejbal jen pro radost, sport je naučí do života zodpovědnosti, spolupráci, píli a cílevědomosti. Pochopí, že pro výsledek musí být ochotni dřít.

Jak velká je to teď pro Tebe výzva, je to práce, kterou jsi po skončení profesionální hráčské dráhy chtěla dělat?

Z volejbalu jsem zvyklá lidi vést, takže tenhle směr byl pro mě větší téma než například trénovat. Díky sportu jsem potkala spoustu lidí, kteří něčeho dosáhli a jsem vděčná, že si teď na mě dělají čas, aby mi pomohli vysvětlit, jak přežít v tom novém světě, který teprve objevuji. Takže pokorně naslouchám a učím se. V mé nové pozici je pro mě naprosto zásadní úcta k druhému. Vaše okolí Vás musí respektovat a stejně tak Vy musíte mít lidský přístup k lidem, se kterými pracujete. Podle mě je důležité umět sklonit hřbet, upozadit ego a myslet v dlouhodobém horizontu. Jak říká Albert Horák: „Lepší drobné ústupky, než vážné komplikace."

Sezóna sice skončila, ale práce na tvorbě nového týmu jsou v plném proudu.

To je pravda. Myslím, že v mezisezóně jsou klíčové dva kroky. Analýza té minulé a vhodné doplnění týmu.

S čím bys byla osobně spokojená po sezóně 2017/2018?

Musíme se koukat dopředu, nelítat hlavou v oblacích a kochat se, jak se nám to letos povedlo. Musíme být pokorní, letošní úspěch byl nečekaný a o to sladší, ale v říjnu se začíná od nuly. Tým prošel nemalými změnami, takže bude potřeba nějaká doba hájení. Z mého pohledu je nutné zachovat kontinuitu práce, takže je absolutně nemyslitelné opustit TOP 4. A tým má nemalé závazky jak ke klubu, tak k našim partnerům i městu Brnu, kteří nás podporovali v předešlých letech, kdy se o návratu mezi elitu jen mluvilo. Je na čase přijmout zodpovědnost a vyrovnat se s tlakem a očekáváním, které přicházejí ruku v ruce s úspěchem. Základem je jít přes bolest. Když člověk zůstane ve své komfortní zóně, nic nového ho nepotká.

 

Barbora Mertová

Foto: Ondra Driml


facebook kalendar YouTube prispevky nabor nabor luzanky


Twitter