6x Mistr ČR a ČSFR, 5x vítěz ČP

Naše cíle se bohužel s vývojem opatření stále mění

Pavlica

 

Skloubit trénování u tří družstev by leckomu dalo pořádně zabrat, Petr Pavlica si ale na množství práce vůbec nestěžuje. „Zní to děsivěji, než to ve skutečnosti je, ale povedlo se nám s vedením klubu poskládat tréninky a vše tak, aby to dávalo smysl a fungovalo,“ usmívá se Petr, který letos trénuje oba týmy královopolského dorostu B a k tomu ještě žákovskou kategorii B. Navrch zastává funkci předsedy STK Jihomoravského kraje, a tak mu už na moc jiných věcí, než je volejbal, čas nezbývá.

 

  

 

Připomeň, jak ses vlastně ke KáPéčku dostal?

Dostal jsem se do klubu, jako spoustu z nás, díky Eriku Nezhodovi. Na maturitním večírku mé třídy jsme s Erikem začali probírat možnosti a představy spolupráce. Začínal jsem tehdy jako kondiční trenér a Erikův asistent u družstva kadetek, v létě tomu bylo 10 let. Měli jsme v plánu menší akci v Bystřici, jako poděkování klubu a lidem za těch krásných 10 let, bohužel covidová situace už v srpnu zhatila plánované překvapení. 

V minulých sezónách jsi v KP zastával spoustu pozic, čím vším jsi tu prošel?

Je pravda, že se moje pozice celé roky profiluje a díky tomu jsem nakoukl, kromě trénování, i do spousty dalších věcí nejenom uvnitř klubu, ale i mimo něj. Důsledkem toho je například moje současná práce pro krajský volejbalový svaz. V trénování jsem prošel od přípravek až k juniorkám, v organizační sféře jsem jako vedoucí družstva působil i u ženského Áčka. Takže jsem pracoval vlastně se všemi věkovými kategoriemi v klubu.

V současné době tu působíš, jestli to správně uvádím, jako vedoucí dorostu B?

Vedoucí asi není to správné slovo, v B dorostu jsou dvě družstva (juniorky a kadetky) a u obou jsem hlavním trenérem. K tomu jsem i trenérem žákovské kategorie B. Zní to děsivěji, než to ve skutečnosti je, povedlo se nám s vedením klubu poskládat tréninky a vše tak, aby to dávalo smysl a fungovalo. Pro mě je to velmi zajímavá varianta, kde si mladé hráčky do dorostu mohu sám "připravovat".

Kdy jste s holkama odstartovali sezónu 2020/2021 a co jste stihli?

Každý rok začíná sezóna dorostovým družstvům stejně, kondičním soustředěním. Letos ho kadetky absolvovaly spolu s juniorkami v Písečné, kde jsme po dobu šesti dnů pracovali na kondici a teambuildingu. Sezónu nám pomohl odstartovat i šéftrenér přípravek Martin Melkes, kterému se u nás zalíbilo natolik, že kdykoliv měl volný čas, snažil se nám pomáhat na tréninku nebo utkání. Martinova pomoc se mi velmi hodila i proto, že jsem v září musel po úrazu chodit a pracovat o berlích. Společně jsme stihli pár velmi bojovných utkání, bohužel stopnutí vyrušilo vše, na čem jsme od srpna pracovali.

Přesně jak říkáš, opět se přestalo trénovat a musel se vymyslet náhradní tréninkový plán. Jak vše v minulých týdnech probíhalo?

Moderní trend on-line výuky funguje a v teoretické rovině je jednoduše realizovatelný, ale jak provést on-line distanční praktický trénink s míčem? :-) Holky dostaly kondiční plány, které si lehce upravovaly k obrazu svému v rámci možností. K tréninku s míčem jsme se bohužel žádnou formou nedostali. Navíc jsem poslední týdny sám bojoval se svým zdravím a musím přiznat, že na cokoliv jiného jsem neměl myšlenky. 

Vypadá to, že se by se snad tréninky měly znovu obnovit. Co bude to první, na čem začnete makat?

Tréninky se obnoví dříve či později, otázkou je, za jakých okolností. Současný model je velmi nešťastný pro volejbal, možnost trénování jen deseti lidí a v rouškách. A i když se znovu spustí všechny soutěže, v kolektivních sportech je nemožné realizovat utkání za daných vládních opatření. Každý, kdo někdy sportoval si dovede představit, jaký musí být obrovský diskomfort se zadýchat při sportování v roušce, navíc i zdravotně rizikový. No a jelikož první co bude potřeba je kondice, je to pro mě za těchto podmínek nepředstavitelné.

Je vůbec reálné trénovat v rouškách?

Při vší úctě k nařízením a ke vší snaze zabránit šíření viru, je tohle nedomyšlené pravidlo. Základem jakéhokoliv pohybového sportu je přísun kyslíku. Při zátěži se zvyšuje tepová frekvence a zrychluje a zkracuje se dech. Dle mého názoru je při větším zadýchání přes roušku riziko zamotání hlavy a podobně. Sám se těším jak malý kluk, že si půjdu konečně zahrát, ale se svým astmatem jsem si jistý, že bych jakýkoli sport s rouškou na ústech nezvládl, neudýchal. 

Jaké máte v této sezóně s Tvými družstvy cíle, s čím bys byl spokojený?

Cíle se s vývojem opatření mění a doposud nevíme, jak se soutěže budou hrát, jestli některá utkání vypadnou, nebo se změní celý systém. Od toho můžeme stanovovat cíle. Před sezónou jsem měl sportovní a osobní cíl, sportovní se změnil a prozatím nový nemohu stanovit. Osobní cíl byl předvést s družstvem juniorek to nejlepší, co se za pár let u mě holky naučily. Některé hráčky pode mnou absolvují pátou, šestou sezónu a letos je to jejich poslední rok v mládeži. A protože je to poslední rok než nastane taková menší generační obměna, měl být ukázkou naší dlouhodobější práce. 

Letos jsi organizoval Krajský pohár Jihomoravského kraje, co bylo jeho smyslem?

Snaha byla, dát mládeži více soutěžního hraní v "hluchých měsících". Soutěže končí v březnu a začínají koncem září, to je půl roku bez soutěžních zápasů. Proto jsme udělali i krajský volejbalový kemp v červenci, aby měly děti možnost sportovat co nejvíce. Ze zájmu a počtu přihlášených družstev (36) a zpětné vazby od oddílů lze soudit, že o tento typ akce je velký zájem. Plánujeme v tom pokračovat i v dalších letech, otázkou však je, co s tímto obdobím provede mimořádná situace.

Pracuješ i pro Jihomoravský volejbalový svaz, co přesně to obnáší?

Již několik let vedu mládežnické soutěže v kraji, loni tato moje funkce byla upgradována do podoby předsedy STK Jihomoravského kraje, což v praxi obnáší především práci na počítači a u telefonu. Druhou sezónu jsem i trenérem krajských výběrů dívek Jihomoravského kraje, jehož vyvrcholením má být letní olympiáda dětí a mládeže. Bohužel je díky aktuálnímu vývoji rovněž v ohrožení.

Máš v hlavě i něco jiného než volejbal? A je vůbec čas na něco jiného?

Je pravda, že v rozběhlé sezóně vyplňuje volejbal v podstatě všechen můj čas během dne. Sám jsem velmi hravý, a tak mé "útěky" od volejbalu směřují k jiným sportům, jiným hrám. Na druhou stranu díky volejbalu jsem poznal lidi, za které jsem rád a rovněž svoji partnerku, se kterou se v létě budeme brát. Takže i když mi volejbal bere mnoho času, tak mi toho dal na oplátku daleko více.

Tento rok všichni hodnotí negativně, ale věřím že určitě bylo něco, co se z Tvého pohledu povedlo a na co bude vzpomínat?

Po sportovní stránce budu vzpomínat na srpnovou přípravu, která byla ještě lepší, než jsem ji plánoval. Po osobní stránce budu vzpomínat na chvíli, kdy mi Romča řekla ano. A to je z toho výčtu pozitiv asi vše, měl jsem toho spoustu naplánovaného, a vše se tak postupně sype. 

Ptám se teď všech, tak i Tebe, co by sis přál od Ježíška?

Já bych si přál, aby celá tato situace skončila a vrátila se do normálu, to je mé největší přání. Co se týče materiálních věcí, tak jsem si Ježíška udělal předčasně sám, když jsem si pořídil novou hračku, kterou jsem měl několik let vysněnou. :-)

 

Barbora Mertová

Foto: Ondřej Driml


facebook kalendar YouTube fanshop prispevky nabor nabor luzanky


Nejbližší domácí utkání A-týmu

18 pro

Twitter