Jak náročná byla uplynulá sezóna, ve které jsi vedl většinu tréninků družstva U18?

Pro mě osobně hodně, protože jsem člověk organizačně náročný hlavně na sebe, a tak mi vadí resty na stole nebo věci, které visí ve vzduchu a není jasné, jakým způsobem budou nastavené. S tím jsem u sebe dost bojoval – jak skloubit, aby vše klapalo, jak má. Spoustu věcí jsem se učil za pochodu. Pro ročník 2006 byla sezóna určitě náročná také, protože hráčky byly vytížené nejenom v první lize, ale i v extraligách U18 a U20. S holkama ročníku 2007 jsme hráli krajskou soutěž U20.

Jsi spokojený s výsledky sezóny?

Relativně ano, i když některé věci zamrzí. Krajskou soutěž U20 jsme chtěli vyhrát a zápas s Vyškovem o prvenství nám bohužel utekl o pár bodů. Základní část extraligy U18 jsme měli výsledkově pod kontrolou, a to nám připravilo dobrou výchozí pozici směrem k finálovému turnaji. V listopadu a prosinci jsme sice zůstali zaseklí ve druhé skupině, protože jsme tehdy řešili zranění a nemoci, ale pak už jsme se drželi v nejvyšší skupině. Tam už jsme předváděli stabilnější výkony s dobrými umístěními.

K medaili jste nakonec měli hodně blízko, jak se vyvíjel závěrečný turnaj?

Nevyhlíželi jsme hned boj o medaile, protože jsme nejprve museli zvládnout utkání ve skupině proti týmům jako České Budějovice nebo Havlíčkův Brod. Šli jsme zápas od zápasu a plnili postupně úkoly, které jsme si zadali. Dvěma výhrami jsme si tak zajistili lístek do finálového vlaku. Utkání s Olympem nám už pak jen přiřknulo druhé místo ve skupině. Zápas o bronz byla bitva, jak má být. Nakonec jsme ale letos skončili bez medaile. Byl jsem potom hodně vyčerpaný, protože jsme takhle Olymp na lopatě neměli celou sezónu. Byla velká škoda, že jsme tuhle bitvu neukončili vítězně. Holky by si to zasloužily, ale pro mě to byla správná facka, abych viděl, na čem u sebe zapracovat do budoucna.

Co říkáš na výkony svých hráček během finálového turnaje?

Nechtěl bych rozebírat individuální výkony, ale holky hrály jak semifinále, tak zápas o bronz na hraně svého limitu. Pro některé to bylo poslední finále, pro jiné první. Celkově, i přes neúspěch v boji bronz, jsme si čtyři dny v Přerově společně hodně užili.

Kam ses za loňskou sezónu posunul?

Vnitřně jsem k sobě dost kritický. Moje první sezóna, v níž jsem působil jako head coach, mi nastavila zrcadlo, ve kterém bylo vidět, kde jsem udělal chyby a jak bych mohl zlepšit vedení týmu nebo komunikaci. Organizaci jsem docela zvládal a o holky jsem se snažil starat na turnajích, jak nejlépe to šlo. V příští sezóně s nimi musím víc mluvit individuálně a vysvětlovat jim i nepříjemné věci.

Kde v ní budeš působit?

Zůstávám u družstva U18 jako hlavní trenér, ale ve stejné pozici budu působit i u družstva žákyň, tedy u kategorie U16. Bude to jízda, na kterou se těším, a jsem zvědavý, co nám sezóna výsledkově přinese.

Jaké máš plány na léto?

Čeká mě dovolená v Polsku a mixy na Vranově. Chci si dát trochu mentálně break od volejbalu. Dostal jsem od Aldy Trubirohy knížku, která má 434 stránek, a chtěl bych ji sfouknout za červenec, protože pak už nebude čas.

Barbora Mertová