Volejbal hraje přesně 10 let a za tu dobu dosáhla úspěchů, o kterých některé hráčky marně sní v celé kariéře. Po medailích v mládežnických kategoriích a řadě individuálních cen přišly dvě sezóny v A-týmu, v nichž s KP dvakrát ovládla Český pohár a v extralize vybojovala stříbro a zlato. Místo oslav mistrovského titulu hned zamířila k národnímu týmu žen, s nímž si zahrála mimo jiné Mistrovství Evropy. To vše má za sebou teprve 19letá Kateřina Pelikánová, která je věrná KaPéčku už od přípravek. Trpělivou prací se vypracovala nejenom ke všem úspěchům, ale i k postu kapitánky A-týmu.

Jak vidí "Peldu" trenér Erik Nezhoda:

Máme radost, že v našich přípravkách vyrostla hráčka s tak velikým srdcem pro volejbal a pro náš klub. Pelda si získala srdce trenérů za svůj oddaný přístup a neutuchající energii vybojovat každý míč a nikdy se nevzdat. Tato sezóna je pro ni obrovsky náročná, učí se odpovědnosti za vítězství v profesionální soutěži a má to štěstí, že ji v tom pomáhá obrovsky přátelský a tvrdě pracující kolektiv. V sezóně dělá mimořádný pokrok a já věřím, že ještě letos tým přivede k velkému vítězství.

Rozhovor s Kateřinou Pelikánovou: 

Kdy jsi začala hrát volejbal?

Volejbal se mi líbí od doby, kdy jsem s tátou chodívala v létě na beach. Nechtěla jsem ale hrát na písku, a tak jsem před deseti lety začala chodit do přípravek KP na ZŠ Pastviny v Komíně. Měla jsem to nejblíž a z kroužku se brzy stalo něco víc – takže už jsem v KáPéčku zůstala.

Z přípravek jsi postupně prošla všemi mládežnickými kategoriemi Králova Pole. Jak se Ti v nich dařilo?

Zažily jsme s holkama skvělé sezóny. Se staršími žákyněmi jsme získaly bronz a stříbro – k tomu jsem navíc získala i ocenění za nejlépe přihrávající hráčku. Stříbrné medaile se nám pak podařilo vybojovat i s kadetkami, tenkrát jsem byla vyhlášena osobností turnaje, a v juniorkách to byl můj první zlatý úspěch, navrch i s oceněním pro nejlepší nahrávačku.

Tvá cesta pak logicky vedla do A-týmu žen.

Ano, první zápas, který jsem za A-tým odehrála, byl za trenéra Matúše Kalného proti Olympu Praha. Nahrávačky byly tenkrát zraněné, a tak jsem je zastoupila.

Následovaly dvě snové sezóny ozdobené stříbrem a mistrovským titulem.

Ano, poslední dvě sezóny byly opravdu neuvěřitelné a já jsem ráda, že jsem mohla být jejich součástí. V té první jsem ale velkou část proležela doma s covidem. O to víc mě těší, že jsem se v jejím závěru vrátila a mohla být s týmem u obou medailových vrcholů – jak u zisku Českého poháru, tak stříbra v extralize. No a loňský rok byl zkrátka snový a úžasný úplně celý. Završilo ho finálová série se skvělou atmosférou, navíc to bylo brněnské derby. Je to něco nezapomenutelného. Vzpomínky na to už mi nikdo nevezme.

V posledních dvou letech jsi v A-týmu působila po boku zkušené Gretell Moreno. Jak velká volejbalová škola to pro Tebe byla?

Byla to pro mě velká zkušenost, Gretell měla jiný projev na hřišti i styl hry a jinou povahu než české hráčky. Určitě jsem se snažila si z její hry něco vzít.

Letos už jsi na postu nahrávačky nejenom jedničkou, zastáváš totiž u toho i pozici kapitánky. Co to pro Tebe znamená?

Je to samozřejmě větší tlak, být na této pozici jedničkou, ale jsem moc ráda za takovou důvěru. A být kapitánkou je pro mě čest, i když nejsem zrovna typ, co úplně rád mluví. Takže například hodnocení po zápasech a rozhovory, hlavně ze začátku, pro mě úplně jednoduché nebyly, ale zvykám si a snažím se. A velmi si toho vážím.

Po skončení loňské sezóny jsi prakticky hned zamířila k národnímu týmu žen. Co všechno jsi s ním absolvovala?

Ano, dostala jsem příležitost připojit se k seniorské reprezentaci, což je splnění mého jednoho velkého snu. Nejdříve jsem ani nedoufala, že bych mohla na nějakou akci jet, a nakonec jsme odehrála pár zápasů v Golden European League a dostávala i malé šance na Mistrovství Evropy a kvalifikaci na OH. Velkým zážitkem a obrovskou zkušeností pro mě bylo, zahrát si proti hračkám, které jsem sledovala jako menší. Jsem navíc strašně ráda, že jsme postoupili na Evropu s U21.

Máš nějaký volejbalový vzor?

Volejbalových vzoru mám víc. Když jsem byla menší, radši jsem koukala na mužský volejbal – tam se mi líbí americký nahrávač Micah Christenson a italský nahrávač Simon Gianelli. V ženském volejbalu jsou mými vzory srbská nahrávačka Maja Ognejović a Polka Joanna Wołozs. Vidět je hrát na akcích nebo dokonce proti nim nastupovat a potkávat se s nimi na hotelu bylo neuvěřitelné.

Jak hodnotíš dosavadní průběh letošní sezóny?

S holkama víme, že hrát umíme, a předvedly jsme už řadu dobrých výkonů. Navíc jsme bojovaly v Lize mistryň a CEV Cupu. Občas je naše hra jak na houpačce, ale to je sport a my se snažíme předvádět náš volejbal a do každého utkání dáváme maximum. Doufám, že se nám to vrátí.

Kromě volejbalu zvládáš i studovat.

Ano, jsem teď v maturitním ročníku na Sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka.

Tvá oblíbená kniha a jídlo?

Mám ráda ságu Skleněný trůn a z jídel asi špagety carbonara a obecně těstoviny.

Barbora Mertová

Foto: Ivo Stejskal