Tři a půl měsíce na brněnský volejbal nemyslela. Pilovala formu s národním týmem, se kterým si zahrála i na podzimním mistrovství světa v Japonsku. Šárka Melichárková se srovnává s časovým posunem a v nové sezoně diriguje defenzívu KP Brno z postu libera.

Už jsi aklimatizovaná po příletu z Japonska?

Je to pořád lepší a lepší. Chodím do postele o půl osmé a vstávám v šest ráno. Jinak docela v pohodě.

Byla jsem před prvním zápasem docela nervózní, ale ukázaly jsme se jako tým. Holky mi pomohly dostat se do nové role.

Hrála jsem na liberu tři roky v kadetkách a juniorkách, takže jsem zvyklá a jsem ráda.

Nemyslím si, že nějak extra. Přechod je jen hodně psychicky náročný, protože libero se může chytit jen na dvou herních činnostech, na přihrávce a na čapání v poli. Smečař má činností pět. Problém v tom ovšem rozhodně nevidím.

Nechybí ti útočení?

Jsem s tím smířená a počítám s novým postem. Jsme s trenérem domluvení dlouhodobě.

Libero je na smeči uvolněnější, protože se od něj moc nečeká a má hodně prostoru dostat se do hry.

Na palubovce cítíme, že hra je trošku jiná než loni, kdy byla osa týmu zkušenější. Hra není špatná, to vůbec, jen jiná. Půjdeme ještě nahoru. V sezoně se sehrajeme a zlepšíme. Určitě chci zase hrát o medaile. Máme na to.

(Směje se) To ne. Svoji roli vidím pořád stejně. Nejsem pocitem ani starší ani zkušenější.

Každopádně. Trénovala jsem s hráčkami světové úrovně, které hrají v nejlepších týmech a ligách. Nasbírala jsme zkušenosti, které se každé volejbalistce hodí.

Autor: Marek Těšík