6x Mistr ČR a ČSFR, 5x vítěz ČP

Letošní sezóna je strašný boj, nadevše vítězí odhodlání

Kadetky čekaly od roku 2012 na postup do závěrečných bojů extraligy. Letos se vytoužené šance dočkaly, budou tak od 15. března bojovat o mistrovský titul. O aktuálním dění uvnitř družstva promluvil trenér družstva U-17 Erik Nezhoda.

 

 

 

 

 

V prvé řadě gratuluji k postupu do bojů o medaile, jaké jsou aktuální pocity?

Jsou báječné, pro mladé hráčky dopadla sezóna nad očekávání. V jejím průběhu jsem byl skeptický a několikrát opakoval, že není za dva měsíce možné připravit tým na tak složitou a náročnou cestu. Mnohokrát jsme byli v utkáních na kolenou, prohrávali 1:2 či dokonce 0:2, ale častokrát jsme na konci stáli jako vítězové. Bojovali jsme také na několika frontách. Některé hráčky se vracely do mateřských oddílů, jiné zase bojovaly za žákyně. Začátek nebyl vůbec jednoduchý. Byl to strašný boj, zvítězilo však odhodlání.

 

Jak hodnotíte úroveň letošní extraligy?

V prvé řadě byla vyrovnaná. Týmy si obrovsky šlapaly na paty, dominoval pouze Prostějov a Olymp. Všichni ostatní chtěli jít nahoru, nepostoupit mezi prvních šest znamená bojovat o záchranu. Na Moravě se mi velice líbil Šternberk, dodnes jsem přesvědčen, že nás neměl nechat vyhrát na vlastní palubovce první utkání. Sice v druhém dominoval, ukázal nám ale, že můžeme vítězit s každým. Stalo se mu to pak osudné v Brně, byly to další dva urputné tiebreaky, ve kterých jsme věděli, že musíme uspět. I díky tomu jsme poté porazili třeba i Prostějov.

 

Extraligu jste však zahájili porážkou s Frýdkem.

Ano, ve druhém utkání jsme podlehli 0:3. Byl to špatný zápas, který ukázal, že budeme muset změnit plány.

 

Které byly...?

Byl jsem přesvědčen, že podobně jako u ročníku 96' budeme schopní hrát klidně s deseti až dvanácti hráčkami v základní sestavě. Ukázalo se však, že to není úplně možné.

 

Proč?

Nebyli jsme připravení. Začínali jsme s obrovským deficitem, vždyť jsme se v srpnu učili lobovat, na místo toho, abychom řešili, jak má vypadat střelba do hlavního kůlu. Základní část jsme odehráli z "normálů", což nám bylo občas vyčítáno.

 

To na to smečařky opravdu neměly?

Neměly. A neměly na to ani nahrávačky. Myslím si, že ani nemohly mít. Vždyť Anička Přibylová začala smysluplně nahrávat někdy v květnu. Sárka Skýbová přišla z Uherského Hradiště, kde se hrál jiný volejbal a sezóna se jí určitě nevyvedla dle představ.

 

Proto její místo obsadila Šárka Šloufová?

Ono se to má tak. Sára je člověk, na kterého nedám dopustit. Měsíc co měsíc urputně pracovala, nevynechala jediný trénink. Extraligové kadetské úrovně nedosáhla. I díky limitům, jako je její výška. Výrazně se zdokonalila na podání, v poli a i nahrávačsky udělala pokrok. Ale nestačilo to. Okolnosti ji přivedly do nezáviděníhodné role. Nestěžuje si a pracuje dál. Chce zkusit libero, chce být s týmem až do konce. Jen málo umím docenit její roli, ale vím, že bez ní bychom například v Ostravě dva tiebreaky nevyhráli. Ona má veliké zásluhy na postupu.

 

V tom asi není jediná?

Není. Mohl bych postupně jmenovat všechny hráčky. Háňa Ledahudcová jako kapitánka, nic moc příprava, ale poté až do utkání s Prostějovem nenahraditelná. Náhle přišlo zranění a ejhle, v součtu s Klaškovou, která oznámila konec kariéry v Brně, jsme přišli o obě středovky. Bravurně zaskočila prvoroční žákyně Barbora Neterdová a smečařka Klára Mikelová. Naprosto univerzální hráčka, kterou nazývám rozdílovou. Příjem, pole, servis, útok, blok. Žádný trenér se bez takovéto hráčky neobejde. A poté další. Anička Přibylová bojovala s přeřazením na nahrávku. Učí se využít svůj talent. To stejné Gábina Kopáčová, která má záviděníhodné parametry v útoku. Vždyť ona odehrála utkání, ve kterých měla přes 50 pokusů, smečuje ve třech metrech. Markéta Plešingrová se zapsala pod řadu koncovek jako nejlépe bodující hráčka, Peťa Sedláčková několikrát v sezóně výborně vypomohla. Nenápadně a jistě. V Plzni zářila na přihrávce Nikola Vaňková. Nedám dopustit ani na Kristýnu Novotnou. V extralize příležitost nedostala, tréninkově je ale výborná a musí si splnit na poháru a republice žákyň. A samozřejmě Anička Suchá, která se připravuje v U-19. Z mého pohledu v tuto dobu předvádí svůj nejlepší volejbal, který oprostila od chyb.

 

Byla i nějaká zklamání?

Určitě jedno ano, ale musíme se dobře pochopit. Sezóna se nevyvíjela dobře pro Jitku Vaďurovou. Psychická únava, prasklina v lýtkové kosti, obražený prst, natržený vaz v kotníku, nemoc. Sešlo se jí to vše během šesti měsíců. Její sezóna však zdaleka nekončí a pokud chce dostát nadějím, které do ní vkládáme, měla by se připravit na duben a květen, kdy finišují žákyně. Je na čase, aby zapnula na plné obrátky a dřela na svém volejbalu.

 

Zpět ještě k Šárce Šloufové, jak se zrodil nápad s nahrávkou?

Upřímně nevznikl nijak v závislosti na volejbalu. Šárka má pro volejbal dar od boha, je precizní přihrávačkou a má dokonalou techniku útoku. Celé to bylo obrovské dilema, zda ji ze smečařky učit nahrávačkou. Ztratili jsme v ní jistotu na přihrávce. Na druhou stranu bojovala s důrazem v útoku a značně jí to trápilo. Nápad s nahrávkou vnikl již v říjnu v kanceláři u pana Wiesnera a přestože na nějakou dobu zanikl, rozhodla její postava. Ona má od pohledu veliké ruce a to je první vklad pro dobrého nahrávače. Když se k tomu přidá její preciznost, předvídavost, jistota a znalost, museli jsme to zkusit. Navíc vše uspíšilo zranění Aničky Přibylové, která je typologicky jinou, ale stále věřím perspektivní nahrávačkou s krásným pinkem a smyslem pro vítězství. Anička prochází obrovsky složitou zkouškou, ale já cítím, že každým dnem dospívá a uvědomuje si vlastní "já". Co se přeřazení Šárky týče, byl to pro družstvo obrovsky kritický moment. Družstvo mohlo nesouhlasit, nepředvídatelná byla reakce nahrávaček. Šárka ale nedala kritikům moc příležitost. Vyhrála pět ze šesti utkání nástavby.

 

Jak se vyvíjely další hráčky?

Já myslím, že se jako tým opravdu vyvíjíme, zlepšujeme. V některých věcech se nám nedařilo posouvat, inspirovali jsme se tak třeba i u amerického trenéra Gonzalese, který připravuje naše ženy. Zavedly jsme individuální tréninky nahrávaček a liber, na které jsme pozvali i první hráčku ročníku 2000 Míšu Zíchovou. Naše smečařky bojují s prací ruky při smečování. Nic než dril to nezmění a tak drilují. Změnili jsme přístup k "hracím" tréninkům, jsou nyní strašně najeté. Od srpna jsme hráčkám vštěpovali přihrávku mimo osu, práci zepředu dozadu. Povedlo se. Asistent Petr je denně učí běhat, skákat přes švihadlo, učí se v posilovně. Vůbec to nemá jednoduché. Je toho celá řada. Hráčky chodí na Jógu s paní Jelínkovou. Nesnášely to. Ale konečně přišly i první pozitivní reakce typu: "Pomáhá mi to od bolesti!" V realizačním týmu máme i zkušenou trenérku Máju Kašubovou, která se stará zejména o nejmladší, je to ale výborná nárazová bariéra, která nutí člověka přemýšlet i z jiného úhlu. A konečně, klub investoval do gymnastické průpravy. Děláme stojky, kotouly, salta, přemety, hrazdu. A holky to strašně baví. Mají o zábavu postaráno a s lektorkou Janičkou Šikulovou, gymnastkou světového formátu, se mají moc rády. Víte, je to jedno s druhým. K tomu všemu jsme třeba maximalizovali komunikaci mezi realizačním týmem a rodiči. Ti jsou letos fantastičtí, strašně nás podporují a fandí nám. Je to obrovská morální podpora.

 

Vraťme se k sezóně. Do nástavby jste proklouzli až kolo před koncem, utkání v nástavbě také nevypadala v úvodu ideálně.

Není to úplně pravda. My jsme poslední kolo hráli v neděli, Přerov v sobotu. Byli jsme celý den přilepení na obrazovkách a čekali na výsledky. Nakonec jsme měli v Přerově i informátory, kteří nám vzkázali, že v prvním utkání vyhrál Prostějov v tiebreaku. V tu chvíli bylo jasno.

 

Ale pak už ta nástavba a po dvou víkendech skóre 0:12?

Víte, po bitvě je každý generál, ale tehdy to byl tak trochu plán. Důkazem toho je i fakt, že jsme z utkání v Řepách odvolali Suchou, proti Olympu pak nehrála Kopáčová, Přibylová, Suchá. Všechno to začalo již v prosinci a pokračovalo do začátku ledna. Společně s hráčkami jsme si plnili reprezentační povinnosti, turnaj ve Slovinsku a v Ostravě. Bylo jasné, že se na úvod nástavby nedokážeme připravit. V kalendáři byl červeně označený pátek dvacátého čtvrtého ledna. Čekala nás Plzeň, která měla ambice postoupit. V té době ale naskočila do formy Anička Suchá, v základu na nahrávce nastoupila Šloufová, najela nám forma. Byla z toho dvě jasná vítězství. Zaškobrtli jsme doma s Řepami, dnes nás ty dva body ale nemrzí.

 

A konečně přišlo i vítězství s Olympem.

No já Olymp v soutěži nikdy neporazil, vyjma minulého roku s juniorkami, ale to byl úplně jiný příběh. Už když nás tu v Brně porazili, věděl jsem, že jim to v Praze oplatíme. A vůbec to nemyslím, jako že jsme jim plánovali odvetu. Hráčky dobře ví, že takto jsme jim to nikdy nepodali. Oni se u nás předvedli, vyhráli. Ale my jim ukázali druhou šestku, otestovali jsme je. Nechci aby to znělo namyšleně, ale věděl jsem, že když nastoupíme připravení a s Kopáčovou a Suchou, vyhrajeme. Nechci vsadit na dojmologii, ale závěru sezóny jsme podřídili řadu věcí. Přestali jsme se hnát za tréninky, individualizovali jsme přístup, dali jsme prostor hráčkám vnímat vlastní stav. A konečně, na Řepy a na Olymp jsme měli výborně připravenou statistiku a video od Peťky Žilkové, video jsme měli i na Plzeň.

 

Mluvíte o konci sezóny, to nejdůležitější vás ale přece čeká!

Podívejte, o vítězi extraligy kadetek rozhodují dva turnaje, šest utkání. Je to něco jako v ledním hokeji na Olympiádě. Tam musíte vyhrát čtyřikrát v řadě a máte zlato. Tady je to šestkrát. Nikdo se neptá na to, jak to vypadalo v září, v prosinci či lednu. Kdo bude mít za měsíc ve dvou týdnech formu, bude vítěz. Pro Brno to platí dvojnásob. Máme na soupisce 25 hráček, z toho šest nejlepších kvůli smlouvě mezi KP a ČVS do soutěže nesmělo zasáhnout. Jsou moc staré. To již ale pro finále neplatí.

 

Znamená to tedy, že hráčky, které vybojovaly finále, budou přihlížet z lavičky nebo tribuny? Není to nefér?

Je to tak nefér, jako je nefér, že hráčky ročníku 96' a 97' nesměly hrát do této chvíle extraligu kadetek. Tyto hráčky musely spoléhat na své mladé nástupkyně. V Brně vždy platil princip, že o medaile hrají nejlepší. A většina z těch, o kterých se nyní bavíme, jsou reprezentantky.

 

Takže už víte, jak bude vypadat konečná nominace?

To rozhodně ne. Nebudu o ni rozhodovat sám. Pomohou asistenti, významný vliv bude mít i slovo vedoucího složky a ředitele klubu. Tak to má být. Důležité je si však uvědomit, že to současné družstvo dokázalo v sezóně alespoň jednou porazit každý tým extraligy a má své kvality. Proto v prvé řadě budeme u posil hledat motiv a motivaci. Jestliže nebude na první pohled patrné, že hráčka chce titul z kadetek, do týmu nepatří.

 

Takže žádná jména?

Dvě jména jsou naprosto jasná. Anička Suchá patří do skupiny U-19 kde se fantasticky připravila, vybojovala nám postup. A druhá je Eva Hudylivová. Ona je pro mě vzorem hráčky z Králova Pole, o titul má evidentní a enormní zájem, a protože jsem ji již dva roky připravoval, mohu se spolehnout, že se pro můj tým rozdá.

 

A konečně, jaký je tedy cíl?

Jelikož se nejedná o dlouhodobý výsledek, ale bodový součet po šesti utkáních, cílem je zlato. Nemůžeme se za nic schovávat. Brno patří na vrchol a skutečnost, že jsme z něj na několik let spadli, nás žene zpět nahoru. Uvidíte, že tým pro to udělá maximum.

 

Družstvo U-17 tedy ještě očividně nemá splněno?

Družstvo U-17 má z velké míry splněno. Nejen že jsme zachránili soutěž na příští rok (nedivte se, před sezónou opravdu nevíte, co můžete očekávat, podívejte se třeba na České Budějovice), nejen že jsme postoupili do nástavby, ale v ní jsme i uspěli a budeme se účastnit finálových turnajů. Jsou tu ale i úplně jinak pojaté cíle. Do Brna jsme přivedli několik hráček, které učíme žít život na vlastních nohách. Máme enormní zájem na tom, aby byly hráčkami národního týmu. Před sezónou jsem byl také spoluzakladatel dílčího projektu kooperace žákyň a kadetek, tedy U-17. Máme v týmu devět žákyň. Jsme plně zodpovědní za jejich výsledek v Českém poháru a následně na republice. Hodnotit sezónu tak můžeme až v květnu.

 

Děkujeme za rozhovor


facebook kalendar YouTube prispevky nabor nabor luzanky


Nejbližší domácí utkání A-týmu

15 pro

Twitter