Poslední dva body v základní části extraligy v sobotu získaly naše volejbalistky, když na domácí palubovce přejely 3:0 Přerov. Právě tyto důležité dva body zajistily týmu trenéra Ondry Marka třetí místo po základní části soutěže. K dílčímu úspěchu letošní sezony pomohlo našemu družstvu čtvrteční zaváhání Olomouce na hřišti Liberce. Hanačky na severu Čech prohrály 1:3 a třetí příčku tak přepustily právě Brňankám. Čtyřiatřicet bodů nasbíraly po dvaceti zápasech první fáze soutěže vedle našeho týmu ještě hráčky čtvrtého Olympu Praha a právě páté univerzity Olomouc.

Pryč jsou pohárová utkání a s nimi ambice na postup do dalších kol a naštěstí i únava z posledních hektických týdnů. Výhodou je, že se můžeme naplno soustředit do závěrečných extraligových bojů a jít za svým medailovým snem. Jak se nam bude dařit jej naplnit, ukázal sobotní duel s již tradičním soupeřem ptažským Olympem. Trenér Mitáč dokázal vždy sve družstvo na konec sezóny výborně připravit a letošní sezóna jistě nebude vyjimkou. Ovšem náš teen-tým je hladový po úspěchu a jeho základem je potřeba ze svého hradu udělat nedobytnou tvrz. A ani pražský nájezd v tom nic nezměnil.

Dvě těsné extraligové porážky. Jedna podobná i v Českém poháru. Do toho také jedna pohárová výhra. To bylo skóre našich děvčat z letošních vzájemných duelů s Frýdkem-Místkem. „Pro mě je právě Frýdek největší pozitivum soutěže. Asi nikdo po jejich loňských špatných výkonech nečekal, že budou v extralize na druhém místě. Letos mě Frýdek potěšil,“ komentoval bývalý brněnský a současný kouč Prostějova Miroslav Čada sílu našeho sobotního soupeře. Přesto náš tým odjížděl do Frýdku-Místku s cílem odčinit porážku z Olomouce.

Každé loučení má alespoň malou příchuť smutku, ale naše loučení s letošním evropským pohárem, i přes jasné vítězství hostů z tureckého Galatasaraye, s sebou nese mnohem větší díl hrdosti, jak se mladý tým vypořádal s historicky nejúspěšnějším účinkováním Králova Pole v evropských pohárech. Bez bázně a hany se nezalekl podstatně zkušenějších protivnic z Lince a Slidrechtu a ztroskotal až na hvězdném týmu plném reprezentantek tří zemí. Proto můžeme hledět do budoucna s nadějí, že první sladké plody své práce budeme moci sbírat snad již na konci této sezóny.

Porážka je jednou porážka a to je vždy výsledek se kterým se nikdo nemůže smířit. Ovšem pocity, které porážky provázejí mohou být velmi různé. Naše prohra ve finále Českého poháru, patří do kategorie těch, které nebolí, protože člověk odchází poražen s vědomím, že využil všech svých sil a umění, aby uspěl, ale soupeř byl tentokrát silnější. Kromě tohoto pocitu nás může ještě, společně s uznáním široké volejbalové veřejnosti, hřát vědomí, že pokud budeme pokračovat v nastoupené cestě, se může se  stejným soupeřem, v krátké době, změnit ze spokojenosti z odvedeného výkonu na euforii z vítězného utkání.